Proč propadáme závislostem? Silná vůle nestačí, říká terapeutka Eliška Zichová
Proč lidé propadají závislostem a proč nestačí silná vůle? Terapeutka Eliška Zichová ve druhém díle podcastu dobrohráči mluví nejen o stresu.

„Má dobrou práci, skvělou rodinu – tak proč je závislá?“ Tuhle otázku slýcháme na naší lince často. Představa, že se závislost týká jen lidí kdesi na okraji společnosti, je stále překvapivě živá. Realita je ale jiná: závislost jde napříč společností a nevyhýbá se kancelářím, nemocnicím ani spokojeným rodinám. Ve druhém díle letní série podcastu dobrohráči jsme se s terapeutkou Eliškou Zichovou bavili o tom, proč vlastně závislosti vznikají.

Závislost jako odpověď na prázdné místo
Jednoduchá odpověď na otázku, proč lidé závislostem propadají, neexistuje. Nejčastějším společným jmenovatelem je ale podle Elišky Zichové nějaká nerovnováha v životě – oblast, která dlouhodobě strádá. Když se pak člověk setká s látkou, chováním nebo i vztahem, který tuto mezeru dočasně zaplní, zapadne to do sebe jako dílky puzzle. Závislost je v tu chvíli odpovědí na to, co v životě chybělo.
Stres v práci přitom bývá spíše poslední kapkou než jedinou příčinou. Obvykle se sejde více okolností najednou: události z dětství, traumata, rodinné prostředí, genetická výbava nebo schopnost zvládat zátěž. A když k tomu přibude dlouhodobý tlak, může si člověk snadno říct, že cigareta nebo sklenička ho přece rychle a jednoduše uklidní.
Právě kouření je dobrým příkladem toho, jak nenápadně návyk vzniká. Cigaretová pauza totiž nabízí hned několik příjemných věcí najednou: rituál, přestávku, uklidnění i popovídání s kolegy. Stojí za to se ptát, co z toho vlastně potřebujeme – pauzu, oddech a sociální kontakt si totiž můžeme dopřát i bez látky, která k nim bývá přibalená.
Vzorce si neseme z dětství
Kořeny závislostního chování často sahají hlouběji, než si připouštíme. Pokud například jeden z rodičů sám trpěl závislostí, dítě může vyrůst s pocitem, že každodenní sklenička je normální součást života. Takový vzorec se v nás ukotví a v dospělosti ho nevědomky opakujeme.
V českém prostředí to platí dvojnásob u alkoholu. Pití je u nás natolik spjaté se společenským životem, že objednat si v hospodě celý večer vodu působí zvláštně. Dobrou zprávou je, že se to pomalu mění – mladší generace si podle Elišky Zichové častěji domlouvá společný sport nebo jiné aktivity, které nestojí na látce spojující nás jen zdánlivě.
Proč nestačí říct si „tak to prostě nedělej“
Závislost není jen otázka vůle. Kdyby byla, stačilo by si říct „tak to prostě nedělej“ – a všichni víme, že takhle to nefunguje. Člověk totiž nebojuje jen se samotným návykem, ale i s bažením, abstinenčními příznaky a s tím vším, co mu závislost v životě nahrazovala. Zvlášť u rozvinuté závislosti proto samotná vůle nestačí a je potřeba ji propojit s podporou zvenčí: adiktologickou či psychoterapeutickou péčí, případně medikací nebo pobytovou léčbou.
Cílem léčby přitom není „vymazání“ závislosti, ale zotavení a svoboda – tedy schopnost svobodně se rozhodnout, aniž by člověka táhla vnitřní úzkost nebo bažení. Vzorec chování v nás totiž zůstává a spustit ho může i drobnost: známé místo, vůně, hudba nebo setkání s konkrétním člověkem. Proto odborníci nedoporučují ani takzvané kontrolované užívání – dlouhodobě se osvědčuje spíše prevence a vědomé vyhýbání se spouštěčům.
Nejtěžší bývá přiznat si to
U rozvinuté závislosti se lidé často uklidňují tím, že „to mají pod kontrolou“. Přiznat si problém totiž znamená dotknout se ztráty kontroly, bezmoci a studu – a tomu se přirozeně bráníme. Právě proto je tak cenné, když se člověk nebojí říct si o pomoc včas, ať už u blízkých, nebo u odborníka.
Pokud se vás nebo někoho z vašeho okolí téma závislostí dotýká, nemusíte na to být sami. Prostřednictvím programu dobrokruh se můžete objednat na konzultaci s psychologem a probrat svou situaci důvěrně a bez odsuzování.
Celý rozhovor s Eliškou Zichovou si můžete poslechnout ve druhém díle podcastu dobrohráči na všech podcastových platformách. Příště se podíváme na to, co se při závislosti děje v hlavě i v těle – a jak s tím bojovat.
in 30 minutes, let’s see what makes sense for you
Online or in person at your office. With no obligation, and with concrete data and examples from companies with a similar headcount.
One of our colleagues will get back to you within one business day.
