November 8, 20267 minute read

Odolnost začíná tam, kde končí pracovní den

Čtyři z deseti zaměstnanců prožívají každý den silný stres. Proč odolnost nevzniká jen na workshopech a proč jsou hranice mezi prací a volnem její základ.

Čtyři z deseti zaměstnanců na světě prožívají každý den silný stres. Firmy na to odpovídají kurzy odolnosti, aplikacemi a webináři o mindfulness. Data z posledních dvou let naznačují, že odolnost se nerodí jen v hlavě jednotlivce, ale i v tom, kdy a jak firma dovolí práci skončit.

Den, který nekončí

Pracovní den kancelářského zaměstnance dnes nemá začátek ani konec, jen hustotu. Microsoft v roce 2025 analyzoval anonymizovaná data z Microsoft 365 a dospěl k číslu, které by zasloužilo místo na titulní straně: průměrný pracovník je během osmihodinové směny vyrušen každé dvě minuty. To je 275 přerušení denně, ať už schůzkou, e-mailem, nebo zprávou v chatu.

Večer se tempo nezastaví, jen ztiší. Schůzek začínajících po osmé hodině večer meziročně přibylo o 16 %, průměrný zaměstnanec mimo hlavní pracovní dobu odešle nebo přijme přes padesát zpráv a ve deset večer se do schránky vrací téměř třetina aktivních uživatelů. Microsoft pro to zvolil přesný termín: nekonečný pracovní den.

Česko není výjimkou. Reprezentativní výzkum týmu IRTIS z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity mezi 2 000 pracujícími ukázal, že 30 % Čechů pracuje mimo pracovní dobu velmi často, nejčastěji přes e-maily, zprávy a telefony. Tři čtvrtiny lidí myslí na práci i ve volném čase. Jen 18 % se po skončení směny k pracovním technologiím nevrací nikdy.

Účet, který chodí firmám

Přetížení se nedá vyřídit jako soukromá věc zaměstnance, protože se propisuje do výsledků. Gallup ve zprávě State of the Global Workplace 2026, postavené na odpovědích více než 263 000 lidí ze 160 zemí, uvádí, že 40 % zaměstnanců zažilo předchozí den hodně stresu. Hladina se od pandemie nevrátila na původní úroveň.

Angažovanost přitom klesla na 20 %, nejníž od roku 2020, a to už druhý rok po sobě. Gallup odhaduje, že nízké zapojení stálo světovou ekonomiku zhruba 10 bilionů dolarů ušlé produktivity, tedy asi 9 % globálního HDP. Nejprudší propad zaznamenali manažeři: jejich angažovanost spadla během jediného roku z 27 na 22 %. Zároveň jsou ve stresu častěji než lidé, které vedou, 45 % proti 39 %.

Evropská čísla vyprávějí stejný příběh. Průzkum OSH Pulse 2025 Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci mezi více než 28 000 pracujícími ukázal, že 44 % lidí čelí silnému časovému tlaku nebo pracovnímu přetížení. Každý třetí má pocit, že jeho úsilí nikdo nevidí. A 29 % zaměstnanců v EU uvádí stres, deprese nebo úzkosti, které práce způsobila nebo zhoršila.

Paradox odolnosti

Na takový tlak firmy často reagují vzděláváním: workshopem odolnosti, meditační aplikací, přednáškou o spánku. Je to rozumný první krok. Pokud ale zůstane osamocený, je podle nejrozsáhlejšího srovnání, které máme k dispozici, také překvapivě neúčinný.

William Fleming z Wellbeing Research Centre Oxfordské univerzity porovnal data 46 336 zaměstnanců z 233 britských organizací. Lidé, kteří se zúčastnili individuálních programů typu mindfulness, tréninku odolnosti, zvládání stresu nebo wellbeingových aplikací, na tom podle jeho analýzy nebyli o nic lépe než ti, kdo se jich neúčastnili. Programy podle Fleminga nepřinášejí zdroje, které by odpovídaly nárokům samotné práce.

Studie má své limity, data pocházejí z let 2017 a 2018, tedy z doby před pandemií a před nekonečným pracovním dnem. Její poselství přesto stojí za pozornost. Workshop dá lidem užitečné nástroje, ale pokud se zároveň nezmenší přetížení, nástroje nemají kde zabrat. Sám Fleming upozorňuje, že nejlépe mohou fungovat kombinace: dobře vedené vzdělávání spolu se změnami v organizaci práce. Fleming našel jedinou výjimku: s lepší pohodou souviselo dobrovolnictví, tedy aktivita, která člověka na chvíli vytrhne z pracovního koloběhu a dá mu jiný druh smyslu.

Odolnost tedy nestojí jen na dovednostech jednotlivce, ale i na podmínkách, ve kterých pracuje. A jednou z klíčových podmínek jsou hranice.

Hranice nejsou slabost, jsou infrastruktura

Výzkum Masarykovy univerzity popisuje mechanismus překvapivě přesně. Regeneraci podporují firemní pravidla pro práci mimo pracovní dobu, osobní snaha oddělovat práci od volna a důvěra ve vlastní schopnost se zotavit. Oslabuje ji naopak přetížení, silná identifikace s prací a očekávání nadřízeného, že člověk bude k zastižení. Lidé s jasně odděleným pracovním a osobním životem regenerují výrazně lépe.

Důležitý je i druhý detail. Ti, kdo přes den zažívají větší přetížení, pracují večer přes technologie častěji. A pozdní práce zřídka znamená jen rychlý pohled do schránky, lidé se obvykle pustí do několika úkolů najednou. Přetížení tak vytváří smyčku, ze které se nedá vyspat.

Z toho plyne nepohodlná pravda pro HR i vedení. Hranice si zaměstnanec nemůže nastavit sám, pokud kultura firmy odměňuje opak. Věta „klidně odpovězte až zítra“ má váhu jen tehdy, když ji manažer myslí vážně a sám ji dodržuje.

Zákonodárci to začínají chápat. Právo na odpojení už do svých předpisů zavedlo několik evropských zemí včetně Belgie, Irska, Portugalska, Španělska a Slovenska. Evropská komise po krachu vyjednávání sociálních partnerů postupuje vlastní legislativní cestou k celounijní úpravě. Pro české firmy je to signál, že otázka dostupnosti mimo pracovní dobu se může z kategorie dobré praxe brzy přesunout do kategorie povinnosti.

Od přetížení k odolnosti: co mohou firmy udělat

Cesta k odolnějším týmům nevede jen přes další benefit, ale hlavně přes úpravu toho, jak se pracuje. Podle Gallupu připadá na manažery zhruba 70 % rozdílů v tom, jak lidé prožívají svůj pracovní den. Proto začíná právě u nich.

Pojmenujte pravidla dostupnosti. Kdy se odpovídá na zprávy, co je skutečně urgentní a kdo je ve službě. Nepsané očekávání je pro psychiku horší než jasná dohoda.
Měřte zátěž, ne jen spokojenost. Časový tlak, množství schůzek a práce po večerech jsou čitelné signály dřív, než přijde výpověď nebo pracovní neschopnost.
Začněte u manažerů. Jsou nejvíc ve stresu a zároveň nejvíc určují, jak se cítí ostatní. Vedoucí, který posílá e-maily v jedenáct večer, nastavuje hranice celému týmu, ať chce, nebo ne.
Mějte záchrannou síť. Ani dobře nastavená firma nezabrání tomu, aby se někomu zhroutil svět. Asistenční program pro zaměstnance nemá nahrazovat lepší organizaci práce, má zachytit ty, kdo i tak spadnou. V dobrokruhu je koordinátor se zaměstnancem v kontaktu v průměru do 53 minut od podání žádosti, i večer a o víkendu.

Odolnost se nedá nařídit. Dá se ale postavit, podobně jako se staví bezpečné pracoviště: z pravidel, z příkladu vedení a z jistoty, že když člověk potřebuje pomoc, dostane ji rychle.

Pozvánka: poslední letošní HR snídaně o odolnosti a hranicích

O tom, jak dostat odolnost z prezentací do každodenní praxe, budeme mluvit na poslední letošní HR snídani na toto téma. Tentokrát míříme do Liberce a hostem bude Radim Blažek, terapeut a krizový intervent.

Čeká vás ranní setkání pro personalisty, manažery a všechny, kdo ve firmě odpovídají za lidi. Projdeme, jak rozpoznat přetížení dřív, než se z něj stane vyhoření, jak nastavit pravidla dostupnosti, která tým skutečně dodržuje, a jak mluvit o hranicích s vedením. Bude prostor na otázky, sdílení zkušeností a dobrou kávu.

Kdy: pátek 13. listopadu 2026 od 8.30
Kde: Clarion Grandhotel Zlatý Lev, Gutenbergova 126/3, Liberec
Vstup: pro klienty dobrokruhu zdarma

Kapacita je omezená, a protože jde o poslední termín v tomto roce, doporučujeme registraci nenechávat na poslední chvíli. Přihlásit se můžete v kalendáři akcí dobrokruhu. Budeme se na vás těšit.