Blízkost ve vztahu může přinášet podporu i brát energii. Když v ní ztratíme sami sebe, začne nás vyčerpávat. Když si v ní dokážeme zachovat vlastní prostor, může nás naopak posilovat. Jediný člověk, se kterým jsme celý život, jsme my sami – a je důležité, abychom se sami se sebou cítili dobře.

Někdy se vztah stane středem celého světa. Nejčastěji jde o příběh týkající se partnerských vztahů. Dny se začnou točit kolem druhého člověka, jeho nálad, přítomnosti a potřeb. To, co nás dřív naplňovalo, se vytrácí téměř nepozorovaně. Hudba, kterou jsme měli rádi, záliby, které nás těšily, chvíle, kdy jsme byli jen se sebou – postupně mizí z našeho prostoru. Zůstává prázdno, které zaplní až někdo druhý.

Taková blízkost bývá zpočátku opojná. Přináší jistotu i pocit smyslu. Časem se však začne objevovat i neklid. Všechno se zdá křehké – jako by jediný pohled, gesto nebo chvíli ignorovaná zpráva mohly rozhodnout o tom, zda jsme dnes spokojeni, nebo ne. Krátké odloučení pak dokáže vyvolat úzkost, kterou není snadné utišit.

Mírná závislost na blízké osobě se často rodí z přirozené lidské potřeby – cítit se bezpečně, být milován, mít své místo a k někomu patřit. Postupně se ale může stát, že vztah začne přebírat prostor, který dřív patřil jiným důležitým částem života. Ztrácí se rovnováha a náš vnitřní svět se zužuje. Proto bychom neměli zapomínat na to, co dřív utvářelo náš život, a na naše osobní hranice.

Každý z nás se opírá o více opěrných bodů v životě – vztahy, přátelství, rodinu, práci, zájmy, věci, které nám dávají radost a smysl. Právě tyto oblasti tvoří naši stabilitu. Když ale všechno vsadíme jen na jednu z nich, celý náš vnitřní svět se stává zranitelnějším. A jakmile tahle jedna část začne kolísat, máme pocit, že se nám hroutí všechno.

V momentu nejistoty to může vypadat, že všechno stojí na jedné osobě. Naše stabilita má ale vždy víc zdrojů, i když je zrovna nevidíme. Dočasná nejistota ve vztahu nebo proměna nálady druhého neznamená ztrátu pevné půdy pod nohama – jen připomenutí, že naše rovnováha se opírá i o jiné části života: o přátele, pohyb, tvoření, o čas, který patří jen nám.

Každý člověk má určitou kapacitu energie. Je to nesmírně cenný zdroj, a měli bychom s ní podle toho i tak zacházet - jako s něčím vzácným – chránit ji, doplňovat, neplýtvat jí. Když všechnu svou pozornost odevzdáme jedinému vztahu, dřív nebo později se vyčerpáme. Proto je důležité umět si vlastní energii doplňovat – okamžiky, které nám vylepší den, aniž by se k tomu zapřičinil někdo další. Pro někoho jsou to okamžiky chvíle ticha po ránu, pro jiného běh, kreativita, tanec, pohled do přírody nebo čtivá kniha.

Když se učíme být spokojeni sami se sebou, vztahy se začínají přirozeně prohlubovat. Mohou být prostorem, kam přinášíme svůj vlastní život – sdílet s druhým to, co nás naplňuje, co tvoří náš příběh.

Blízkost, která vydrží, nepotřebuje stoprocentní splynutí. Potřebuje dva lidi, z nichž každý má svůj svět, svůj prostor, svou energii – a umí se do nich znovu vracet. Protože jen ten, kdo stojí pevně ve vlastním životě, dokáže být skutečně přítomen v životě někoho jiného.

Pokud je pro vás obtížné zorientovat se ve smíšených pocitech nebo nastavit své hranice sami, můžete využít podporu v rámci zaměstnaneckého asistenčního programu. dobrokruh nabízí bezplatné terapeutické konzultace – ozvěte se a společně najdeme co nejbližší možný termín.