Nataša Diatková (mvčr): někdy v životě dobrovolničil každý pátý čech

Báječní, dobrovolníci jsou jedině báječní, na národnosti nezáleží. Českých dobrovolníků je hodně, někdy v životě dobrovolničil každý 5 občan České republiky, jak vyplývá z šetření Českého statistického úřadu ( a to jsou v tom započítány i malé děti, takže je to číslo vlastně ještě vyšší). 

Dobrovolnictví se věnuji cca 25 let, a pozoruji, že za tu dobu jsou tady takové dobrovolnické vlny. Některé roky je dobrovolníků víc a některé míň. Jasně, že pandemie Covidu 19 a zvládání uprchlíků z Ukrajiny s dobrovolnickou aktivitou hodně zamávalo, ale i dlouhé roky před tím, ty dobrovolnické vlny byly.

Víme, že jste dokončila koncepci Českého dobrovolnictví do roku 2030. Co je v ní podle Vás zásadního?

Nejzásadnější z mého pohledu je snaha o vybudování funkční infrastruktury dobrovolnických organizací tak, aby byly dobře zasíťovány nejen mezi sebou, ale i s obcemi, firmami, veřejnou správou, školami a samozřejmě s dobrovolníky. Právě funkční systém pomocí dobrovolnických center na místní, lokální a regionální úrovní má pomoci každému kdo dobrovolníka potřebuje jej najít a hlavně každému, kdo se chce věnovat dobrovolnictví najít pro něj tu nejvhodnější činnost, ve které se bude cítit dobře a bezpečně. Často totiž po poptávce po dobrovolnících zapomínáme na to hlavní, a to je radost ze samotného dobrovolničení.

Čím dál více firem umožňuje zaměstnancům určitý počet dnů v roce využít na dobrovolnické aktivity. Počítá i s těmito dobrovolníky v koncepci dobrovolnictví?

Rozklíčovat a konečně se dobře metodiky vypořádat s tzv. firemním dobrovolnictvím je jedním z hlavních úkolů Koncepce. Jde totiž o to, že toto dobrovolnictví se v poslední době velmi rychle, až nekontrolovatelně rozrůstá. Spousta firem chce přispět ke zlepšování okolí kde působí, uvědomují si svou společenskou odpovědnost. Dobrovolníkem totiž v případě firemního dobrovolnictví je ta firma, která svým zaměstnancům umožňuje během pracovní doby vykonávat nějakou dobrovolnou a veřejně prospěšnou činnost. Zároveň je takováto aktivita pro spoustu zaměstnanců prvním "výkopem" jejich dobrovolnické činnosti, a když zjistí, že je to baví, že jim dobrovolnictví přináší radost, tak pak pokračují jako dobrovolníci již sami. Proto velmi těžce nesu, když se v českém prostředí stále objevují organizace (hlavně neziskové bohužel), které chtějí na firemním dobrovolnictví vydělávat, kteří si berou provizi za jeho zprostředkování. Jedná se kolikrát o nemalé peníze. Firmy si vlastně nakoupí produkt na klíč, jako jakýkoliv jiné zboží. Dobrovolnictví ale není, nesmí se stát zbožím.

Jak chcete zapojit mladé lidi do dobrovolnických aktivit a jaké nástroje budou k tomu potřeba?

Nástrojů, respektive programů, projektů speciálně pro mladé lidi je spousta. Pro mě je však nejdůležitějším hráčem škola. Je důležitá výchova k dobrovolnictví už od mateřské školky, dobrovolnictví jako přirozená součást života.

Jak bude koncepce dobrovolnictví reflektovat demografické změny, jako je stárnutí populace v ČR?

V Koncepci jsou zahrnuty indikátory týkající se stárnutí populace, jako je přímá podpora seniorů - dobrovolníci pro seniory, ale i senioři jako aktivní dobrovolníci. Dalším indikátorem je pro mezikulturní dialog. Tyto indikátory jsou pak detailně rozepisovány do opatření, a to i ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí.

Co si myslíte o propojení firemního dobrovolnictví a dobrovolnictví v neziskových organizacích? Jak lze tento model podpořit?

Tento model je vnímám jako velmi důležitý. Důležité a nezastupitelné je navázání vzájemného partnerství. Než si kupovat firemní dobrovolnictví jako produkt, tak je přece lepší navázat úzkou a dlouhotrvající spolupráci s neziskovou organizaci v okolí působení firmy. Toto partnerství je výhodné, jak pro firmy, tak pro neziskové organizace a jejich klienty.  Jedná se o přímou a účelnou dobrovolnickou pomoc, nejen o x krát natírání plotů, laviček apod.

Jaké překážky v současnosti dobrovolníkům brání v aktivní účasti a jak plánujete tyto bariéry odstranit? 

To je velmi složitá a komplexní otázka. Chtělo by se mi říct, že žádné faktické překážky pro aktivní dobrovolnictví nejsou, což je pravda, ale často není dostatečná nabídka atraktivních dobrovolnickým míst, anebo je, ale nikdo o ni neví. Taky ne úplně dobře u některých organizací funguje motivace dobrovolníků a péče o ně. Spousta organizací si myslí, že nejtěžší je dobrovolníky získat, ale kdo dělá koordinací dobrovolníků déle, tak ví, že tím to všechno jenom začíná. Dobrovolníci rádi pomáhají, ale musí mít ze své činnosti radost, musí je naplňovat, bavit, musí v ní vidět smysl (a to platí i u tzv. firemním dobrovolnictví).  Zaměstnancům zaplatíte, dobrovolníky musíte do své organizace vtělit, umožnit být její součástí. Dobrovolníci musí být přesvědčeni o tom, že to co dělají jim dává smysl. Dobrovolnictví je často velmi podceňované anebo přeceňované. Je zapotřebí více mluvit o tom, co to je a jak to je, je  zapotřebí více školení, sdílení dobré praxe. Koncepce se vzděláváním v oblasti dobrovolnictví rovněž počítá.