Spouštíme naši novou platformu dobrokruh 3.0
Preskočiť na obsah
← Všetky články

6 minút čítania

Adéla Dutková z TV Nova opět v dobrokruhu: O dobrovolnictví, bezpečí a pocitu přijetí v práci

Minulý týden jsme si do naší kanceláře v Karlíně pozvali Adélu Dutkovou ze společnosti TV Nova a položili jí několik otázek týkajících se firemní kultury, dobrovolnictví a wellbeingu. I když se Adéla primárně dobrovolnictví nevěnuje, jako Development & Wellbeing Specialist do něj přece jen trochu vidí.

Celý rozhovor jsme vedli na našem balkónku a dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věcí. Věděli jste například, že TV Nova má nejvíce dobrovolnických dnů? Nebo proč jsou welcome days tak důležité pro nováčky ve firmách? A taky – proč bychom možná měli zavést zmrzlinové dny i ve vlastních firmách?

Přejeme příjemné čtení.



Dobrý den, Adélo,  na úvod si neodpustím jednu povinnou otázku. I když jste už byla hostkou našeho podcastu dobrohráči, mohla byste prosím ještě jednou stručně představit společnost TV Nova a přiblížit, čemu se konkrétně věnujete vy a váš tým?

Televize Nova je mediální společnost a dlouhodobě jednička na trhu. Ačkoli jsme velká firma, často vnímaná jako korporát, máme velmi otevřenou firemní kulturu. Jsme založení na zpětné vazbě – hodně ji sbíráme a snažíme se podle ní jednat. Zaměstnanci to vědí, a proto ji i rádi poskytují. Vědí, že ji bereme vážně, a pokud je to možné, snažíme se na základě ní něco změnit a zlepšit.

Pokud jde o mě a můj tým – pracuji v HR jako Wellbeing and Development Specialist. To znamená, že se věnuji rozvoji zaměstnanců a zároveň péči o jejich duševní i fyzickou pohodu. Součástí mojí práce je tedy sledovat, jak se lidé v práci cítí, co potřebují a co jim případně chybí. Zpětnou vazbu sbíráme různými způsoby, ale je jasné, že ne všechno se dá zrealizovat – někdy kvůli rozpočtu, jindy kvůli prostorovým nebo provozním omezením. I tak je ale většina zpětné vazby pozitivní.

„Development & Wellbeing Specialist“. Co si pod tím můžeme představit? Co vaše práce obnáší a v čem se liší od jiných HR rolí?

Nejprve začnu tím „developmentem“, tedy rozvojem. Jde o vzdělávání a rozvoj zaměstnanců, kterému se věnujeme systematicky. Zaměřujeme se na vzdělávací strategie, rozvojové možnosti pro manažery, digitální vzdělávání, wellbeing (který vnímáme jako samostatnou oblast) a také koučink.

A co druhá část vaší pozice – Wellbeing?

Wellbeing je druhá klíčová část mé práce. Znamená to péči o zdraví zaměstnanců – jak fyzické, tak psychické. Naším cílem je, aby zaměstnanci byli v rovnováze, a to jak v pracovním, tak i v osobním životě. My jim neříkáme, jak mají být šťastní, ale dáváme jim nástroje, inspiraci a podporu, jak se cítit lépe – ať už prostřednictvím vzdělávacích akcí, workshopů, webinářů, nebo třeba fyzických aktivit. 

Je na každém, jak s tím naloží, ale my se snažíme vytvářet prostředí a programy, které je podpoří v tom, aby se cítili dobře.

A kolik vás je celkem v HR?

V našem týmu, který se zaměřuje na rozvoj a wellbeing, jsme tři. Celé HR oddělení pak čítá zhruba deset lidí.

V našem prvním rozhovoru jsme mluvili s Natálií Bartonovou z menší mediální agentury, kde má tým přibližně 30 lidí. Dnes se přesouváme do úplně jiného měřítka – do prostředí firmy s několika stovkami až tisícem zaměstnanců. Jak se v takovém rozsahu daří komunikovat služby jako dobrokruh, které staví na důvěře, bezpečí a anonymitě?

Máte pravdu, komunikovat službu ve firmě s třiceti lidmi je výrazně jednodušší než ve firmě s několika stovkami zaměstnanců. My jsme s dobrokruhem začali spolupracovat na začátku roku 2024, konkrétně v lednu nebo únoru, takže už s vámi jedeme rok a půl. A musím říct, že ta spolupráce se osvědčila – stále pokračujeme a službu postupně rozvíjíme.

I když máme otevřenou firemní kulturu, ne každý zaměstnanec je vždy otevřený novým věcem – vždyť to známe všichni. Přesto zavedení služby proběhlo hladce a počet uživatelů neustále roste. Myslím, že za tím stojí především systematická a pravidelná komunikace směrem k zaměstnancům.

Službu představujeme už při nástupu nových zaměstnanců, v rámci welcome day nebo onboardingu. Poté ji pravidelně připomínáme na našich dvou stabilních komunikačních platformách – našem intranetu a na firemní sociální síti. Každý měsíc sdílím novinky, buď ty aktuální, nebo připomínám některé starší informace, které jsou stále platné.

Kromě toho máme v prostorách budovy vyvěšené informační plakáty ve viditelných klip- rámcích. A nesmím zapomenout na tzv. word of mouth, tedy šíření informací mezi zaměstnanci – když má někdo dobrou zkušenost, často ji doporučí dál. A to se mnohokrát osvědčilo.

A vědí zaměstnanci, že je služba anonymní a bezplatná?

Ano, to je klíčová součást komunikace. Od začátku zdůrazňujeme, že služba je dostupná 24/7, že je bezplatná, že existuje i aplikace do mobilu a především – že je naprosto anonymní. Myslím, že po roce a půl už to zaměstnanci vnímají jako běžnou a důvěryhodnou součást našich benefitů.





V našem podcastu, který jste natáčela s mým kolegou Markem Sýkorou, jste zmínila, že pořádáte různé akce pro zaměstnance – například už zmiňovaný welcome day. Říkala jste, že vás překvapilo, kolik firem takové benefity nemá. Jak se tedy u vás staráte o wellbeing? Víme, že tohle slovo může někdy znít jako prázdné klišé nebo buzzword, ale právě to, aby se lidé cítili bezpečně, vnímáme jako klíčové – aby práce nebyla místem, kde se zapomíná na soukromý život, ale kde se cítí podpora a pochopení.

Těch akcí máme opravdu hodně. O zaměstnance se staráme z různých směrů – některé akce organizujeme my v HR, jiné si bere na starost třeba marketing v rámci interní komunikace. Víme, že naši zaměstnanci se rádi baví, a my je rádi propojujeme. Protože věříme, že jsou to právě tyhle akce, kde se lidé potkají, sblíží, spolu mluví, a to vede k tomu, že se pak cítí ve firmě bezpečněji a celkově spokojeněji. Pracovní prostředí nemá být místem, kde člověk zapomíná sám na sebe a potlačuje se – chceme, aby se lidé cítili dobře a chodili do práce rádi.

Předpokládám, že smyslem těchto akcí je i „promíchat“ zaměstnance – aby se potkávali lidé z různých oddělení. Někdo pracuje v produkci, jiný zase v …

Jo, přesně to se snažíme podporovat. Welcome Days jsou už od začátku nastavené tak, aby se tam potkávali lidé napříč firmou. A fakt se to děje – například se poznají první den a pak se třeba po měsíci náhodou potkají na chodbě a dají se do řeči: „Ahoj, my jsme se viděli na začátku, jak se máš?“ – a to je moc hezké.

Kromě toho děláme i snídaně s nováčky, jednou za půl roku. Pozveme nové lidi, ale přidají se i ti, co jsou u nás už delší dobu. A pak máme i taková neformální setkání po práci – říkáme tomu „pivo po práci“. Je skvělé vidět, že i lidé, co jsou v Nově roky, se tam potkají s někým, koho doteď vlastně ani neznali. My k tomu většinou přihodíme z rozpočtu nějaké to víno, pivo, nealko – takže se to hezky rozjede, lidé se nají, uvolní se atmosféra a povídají si.

Teď třeba budou „zmrzlinové dny“. Možná to zní jako banalita, ale i ve frontě na kopeček zmrzliny se lidé dají do řeči. Nevíte, kdo před vámi stojí, ale prostě se začne bavit – a to je na tom krásné. Někdy si tam postojíte i déle, ale i to čekání má smysl – lidé se chtějí seznamovat, chtějí se poznat. Nejsme typ firmy, kde si každý sedí sám. Naopak – u nás to budujeme od prvního dne: otevřenost, přátelství, sdílení. A tím, že to nováčci hned vidí, se k tomu přirozeně přidají.

A stává se někdy, že se někdo zapojit nechce?

Jasně, to se stává. Máme introvertní kolegy, nebo třeba lidi, kteří dojíždějí zdaleka a nehodí se jim to časově. A to je v pořádku. Nikdy nikoho nenutíme. Všechno je víceméně dobrovolné. Někdo přijde jen jednou ročně na narozeninovou akci – a to je taky v pohodě.
Ale celkově si myslím, že většina lidí se chce potkávat. Možná je to i tím, že jsme mediální firma – máme hodně oddělení, ale lidi jsou zvědaví a chtějí být součástí. Nechceme být anonymní korporát, kde se lidé neznají.

Co se o Vás neví – jako televizní společnost patříte mezi průkopníky v zavádění dobrovolnických dnů. Pokud se nemýlím, zaměstnanci mají k dispozici až tři dny ročně?

Opravím Vás – máme dokonce čtyři dny ročně, ale je pravda, že ne každý zaměstnanec je plně využívá. Někdo si vybere jeden nebo dva, jiný všechny. Dobrovolnické dny organizujeme i jako Nova sami – typicky ve spolupráci s neziskovkami, například do pražské ZOO, útulků, domovů pro seniory, nebo běhy se seniory a další podobné aktivity.

Nejvíce dobrovolnických aktivit máme v květnu, protože to je u nás Měsíc dobra. Během tohoto období proběhne klidně i deset až patnáct různých dobrovolnických akcí. Menší druhá vlna pak přichází na podzim – tehdy už jsou aktivity více uvnitř, protože počasí venku tolik nepřeje.

Mají zaměstnanci možnost dobrovolničit i mimo tyto oficiální termíny?

Ano, určitě. Zaměstnanci mohou jít dobrovolničit i na „vlastní pěst“. Najdou si organizaci nebo projekt, který jim dává smysl, domluví se se svým manažerem a mohou si vzít dobrovolnický den. V takovém případě může manažer požadovat potvrzení – razítko, e-mail nebo oficiální dokument o účasti – jen aby bylo jasné, že opravdu šlo o dobrovolnictví, a ne o volný den.

A děje se to? Chodí vaši zaměstnanci dobrovolničit i na vlastní pěst?

Ano, i to se občas děje. Například letos v únoru jsme se zapojili do veletrhu neziskových organizací, kde jsme to přímo podporovali. Povzbuzujeme zaměstnance, aby si sami vybrali smysluplný projekt – buď jako jednotlivci, nebo celý tým – a šli dobrovolničit nezávisle na oficiálním kalendáři akcí.
V praxi je to organizačně jednodušší a flexibilnější. Samotné pořádání velkých akcí je totiž docela náročné – domlouvání s organizacemi, komunikace s účastníky, logistika, pokyny, vyhodnocení…
Naštěstí na to máme skvělou kolegyni z marketingu, která se CSR věnuje naplno.

Otázka, na kterou možná není jednoznačná odpověď – no, jak se vám podařilo dobrovolnické dny ve firmě zpopularizovat? Co nejvíce pomohlo k tomu, že se zaměstnanci začali aktivně zapojovat?

Myslím, že velkou roli hraje to, že lidé mají přirozenou potřebu na chvíli „vypnout“. Dobrovolnický den vnímají jako příležitost uniknout z kancelářského prostředí, udělat něco smysluplného a zároveň si trochu odpočinout od každodenní rutiny. Obzvlášť když se akce konají na jaře, například v květnu, kdy je hezké počasí – lidé rádi vyrazí ven, pomáhat do útulku, domova pro seniory nebo na nějakou komunitní akci.

Zároveň je to příležitost být s kolegy jinak než v práci. Při aktivitách jako je hrabání listí, zametání nebo práce v zahradě mají čas si popovídat – často s těmi, se kterými by se v běžném provozu vůbec nepotkali. Tím se podporují i mezitýmové vazby a naše firemní kultura založená na spolupráci a sdílení.

A teď k tomu, jak to zpopularizovat… Já si myslím, že cestou jsou, když to řeknu obecně, právě tyhle firemní dobrovolnictví – kdy jste na jednu stranu pořád placeni z práce, ale vlastně jdete vykonávat dobro někam jinam. A to mi přijde jako skvělá cesta pro firmy, jak být společensky odpovědné. Jak chtít přispět, jak se na chvíli vzdát práce „pro sebe“ a dát ten čas někomu jinému.

Myslím si, že je to hlavně o osvícených lidech v těch firmách – a ne každá firma taková je, že jo? Ale věřím, že se to bude posouvat dál a dál a že dobrovolnictví bude hrát čím dál větší roli. Protože, mezi náma, ono to potom zní fakt hezky, když můžete říct: „Naše firma se přidala, podpořili jsme to, vzdali jsme se toho jednoho dne a dali ho někomu jinému.“ Je to prostě hezká forma toho, jak poskytnout službu lidem nebo komunitě.

Ale zase – ne každý je stejný. Někteří zaměstnanci se prostě nechtějí moc sdružovat, to je taky normální. I tak si ale myslím, že aspoň jeden den v roce by si každý mohl najít. Jeden den v roce přerušit pracovní rutinu a jít někam pomoct. A přesně to je podle mě i role institucí – vytvořit na to ten rámec, navést lidi tím správným směrem.

Podle mých zkušeností a zdrojů ten systém, který máme, funguje dobře. Myslím si, že se to u nás docela dost propaguje a obecně – Češi jsou podle mě národ, který rád pomáhá. To je vidět třeba u veřejných sbírek. Když se něco stane, lidi se zapojí, reagují rychle, je tam vidět ta sounáležitost.

Jak by se podle vás mělo dobrovolnictví ve firmách prosazovat tak, aby bylo skutečně využíváno a nebylo vnímáno jen jako další benefit navíc? A co kdyby společnost i chtěla, ale nemá dostatek financí na to, aby mohla své zaměstnance uvolnit na jeden den z práce?

To je trochu těžší otázka, protože pokud nemáte podporu vedení, tak se vlastně nikam moc neposunete. Všechno záleží na tom, jestli je to vedení ochotné něco takového podpořit. U nás je to jednodušší v tom, že máme firemní kulturu, která tohle přirozeně podporuje. Kromě Měsíce dobra máme například i Zelený týden, kdy se zaměřujeme na ekologii – jeden rok jsme třeba chodili sbírat odpadky do Prokopského údolí hned za Barrandovem. A firma na to ten prostor prostě dá.

Ale pokud ta podpora z vedení není, tak se s tím dá dělat jen málo. Můžete se o to snažit na vlastní pěst, ve volném čase, ale když nemáte ani vyhrazené dobrovolnické dny, tak kdo má po práci ještě čas někam chodit? Zvlášť v Praze, kde lidi končí v pět nebo šest – než se někam dostanou, je večer… Takže pak je to těžké. Upřímně řečeno, nevím, co bych poradila víc. Možná větší vysvětlování a ten přínos, protože i pro tu firmu je to přínos.

Takže za mě – pokud někdo v HR chce něco takového zavádět, tak to musí vysvětlovat. Ukazovat, jaký to má přínos, nejen pro zaměstnance, ale i pro firmu. Že se zapojí do komunity, že buduje pozitivní reputaci, že se stává firmou, která je aktivní a otevřená. Přinést konkrétní podklady, ukázky, čísla – a počkat na jednoho člověka z vedení nebo z managementu, kdo to tam protlačí, kdo je přesvědčí, protože na to třeba má ty páky, má větší slovo, a pak to tam řekne. Někdo, kdo má v té firmě slovo a může to posunout.

A pokud je problém i rozpočet? No, to je propojené – buď vedení chce, a peníze se najdou, nebo nechce, a pak je to těžké. U některých firem je to možná spíš o těch financích než o vůli. Mají třeba strach z odpovědnosti – že když je aktivita fyzicky náročnější a někdo se zraní, že za to ponesou zodpovědnost. A zároveň si nemůžou dovolit ztratit část týmu na celý den – zaplatit zaměstnance, i když nejsou v práci. To je prostě realita.

A na závěr, jedna povinná otázka – co byste poradili HR manažerům z jiných firem, kteří zvažují zavedení podobného programu, ale ještě váhají?

Co se týče asistenčních programů pro zamestancne jako je dobrokruh, tam bych ale rozhodně doporučila – a to všem. Na západě jsou tyhle asistenční programy naprosto běžné. A já ten přínos vidím i u nás. Kde jinde vám někdo poskytne 24/7 anonymní a bezplatnou pomoc – rychlou a ještě v takové kvalitě? Podle mě je to směr, kterým stejně půjdou skoro všechny firmy. Hlavně tím pomůžete zaměstnancům. My bychom si nikdy nedokázali vlastními silami zajistit tolik odborníků – na právo, finance, energetiku, rodinu… Na to prostě nemáme lidi ani kapacity. I kdybychom chtěli, stejně to neobsáhneme. Takže za mě je to perfektní služba. A abych to teď řekla úplně upřímně – už si ani neumím představit, že bych šla pracovat do firmy, která něco takového nemá. I kdyby to byla skvělá pozice, ale bez podobného programu, jako je dobrokruh, tak by mi tam prostě něco chybělo. Takže tak.

Za rozhovor děkujeme Adéle Dutkové z TV Nova



ZdieľaťLinkedIn


za 30 minút preberieme, čo dáva zmysel vašej firme

Online alebo osobne u vás. Nezáväzne a s konkrétnymi dátami aj príkladmi z firiem s podobným počtom zamestnancov.

Odoslaním súhlasíte so spracovaním osobných údajov.


Do jedného pracovného dňa sa vám ozve náš kolega.