Já jenom pomáhám mámě. Kdo jsou neformálně pečující a proč o pomoc žádají pozdě?

Hostem nového dílu podcastu dobrohráči je Kateřina Novotná, psychoterapeutka, ředitelka a spoluzakladatelka terapeutické linky Sluchátko. Téma, které dlouhodobě otevírá, se týká víc lidí, než by se na první pohled zdálo: neformálně pečující. Tedy všichni, kdo se doma starají o stárnoucí rodiče, partnera s vážnou nemocí, dítě se znevýhodněním nebo blízkého na sklonku života. Bez nároku na odměnu, bez odborného vzdělání a často i bez toho, že by si svou roli vůbec uvědomovali.

Čísla jsou přitom výmluvná. Zkušenost s péčí o někoho blízkého má už každý čtvrtý dospělý, průměrný pečující jí věnuje 29 hodin týdně a trvá v průměru sedm let. Ve třech čtvrtinách případů jde o ženy, typicky kolem 54 let. Kateřina Novotná v rozhovoru vysvětluje, co to znamená pro práci, finance i důchod, proč mají pečující výrazně vyšší výskyt psychických potíží a proč na linku Sluchátko většinou nevolají kvůli vyčerpání z péče, ale kvůli rozpadajícím se vztahům nebo penězům. Otevřeně mluví i o vlastní zkušenosti s péčí o tátu s těžkou demencí.

Řeč přijde na sendvičovou generaci, na pocit nespravedlnosti v rodinách, kde pečuje jen jeden, na výčitky při rozhodování o domově pro seniory i na to, proč stát léta ví, co by pečujícím pomohlo, a přesto se v praxi mění málo. Velká část rozhovoru míří na zaměstnavatele: zhruba třetina zaměstnanců dnes o někoho pečuje, a firmy tak stojí před otázkou, jak jim vyjít vstříc, aniž by se z HR stala sociální služba. Kateřina Novotná představuje i webovou aplikaci dusevnizdravipecujicich.cz, rozcestník pomoci určený právě personalistům.

Hlavní vzkaz dílu je jednoduchý: kdo si říká „já jenom pomáhám mámě“, je neformálně pečující. A o pomoc je potřeba si říct dřív, než přijde krize. Na závěr přidává Kateřina i jednu veselou historku z péče o tátu, protože i v tomhle tématu je místo pro smích.